• cs
  • en
  • de

Sedlářem se člověk nestává ve škole. Podle mne se jím člověk prostě narodí … a pak už je jen otázka času, jak dlouho svému poslání vzdoruje. Mně to trvalo dvanáct let. Pak už jsem šel za svým a cestou mne provázela řada báječných lidí, kteří mi nedovolili zůstat stát.

Sedlářství není zaměstnání. Je to řemeslo i umění zároveň. Vyžaduje spoustu invence, ale také trpělivosti. Být sedlářem se specializací na vybavení pro jezdce a koně zároveň znamená sdílet s jezdci jejich vášeň pro všechny druhy jezdeckého sportu, ale přitom neustále myslet na koně (ideálně jako kůň :-). Snažím se o to každý den.

Šíju krásná, komfortní sedla, repasuji dobové postroje. Zákazníci si mne nacházejí na doporučení a vracejí se. Mám báječnou rodinu, která se mnou moje nadšení pro sedlařinu sdílí.
Není to dost důvodů pro to, být šťastný?

CESTA K VLASTNÍ DÍLNĚ

Když jsem jako dvanáctiletý kluk poprvé viděl v seriálu „Za svědky minulosti“, že sedlář šije dvěma jehlami, okamžitě jsem se do tohoto řemesla zamiloval a začal snít o tom, že jednou budu šít sedla a postroje.

Začátky nebyly jednoduché. Než jsem si postavil vlastní dílnu, pracoval jsem několik let pro firmu Průcha Bluegrass Instruments. Tvorba hudebních nástrojů mi hodně dala, ale na svoje dětské sny jsem prostě nemohl zapomenout. V roce 1998 jsme se s rodinou přestěhovali do mé rodné Mělnice. Začal jsem sedlařit a společně s mou ženou Soňou a dcerami Terezkou a Viktorií jsme si začali budovat vlastní Domov.

V současné době máme dvě dílny, šest vlastních modelů  dámských, barokních, skokových a drezurních sedel. V našich sedlech jezdí jezdkyně v pěti evropských zemích. Máme z toho radost.

ŽIVNOSTNÍK ROKU 2013 (Plzeňský kraj), 2. místo

Zdá se, že poctivá práce a klientsky orientovaný přístup umí i v současné době lidé ocenit.
Máme z toho velkou radost.